Silvestrovská pusa

Sylvie se zrovna chystala na nejočekávanější párty roku. Lesklé šaty, velké náušnice a neslíbatelná rtěnka. Zrovna přemýšlela o tom, co jí na to řekne Michael, když v tom jí zavolal její dlouholetý kamarád, kterého neviděla už věčnost. "Steve? Copak se děje?" "Ahoj, chci ti jen říct, že mě Paulie pozval na dnešní párty, takže se tam uvidíme. Mám tě vyzvednout?" chtěl vědět. Sylvie se zaradovala, "To by ovšem bylo skvělé. Ráda si s tebou po té době popovídám." odpověděla. Steve se usmál a domluvili si sraz před jejím domem.

Když se blížil čas Stevova příjezdu, Sylvie mírně znervózněla. Co když si Michael bude myslet, že s ním chodí a nedá jí silvestrovskou pusu po které tak toužila. Plánovala to už pár týdnů, co se s Michaelem bavila. Byl to takový ten hezounek po kterém holky šílely, tak si ho nemohla nechat vyfouknout. Už do něj byla zblázněná nějaký ten pátek.

Steve přijel přesně na čas. Když Sylvie vystoupila ze dveří a nasedla do auta, užasl. "Páni, tobě to ale sluší," řekl a ona se začervenala. Snad si to bude myslet i Michael. A tak vyjeli. Po cestě rozebírali novinky v životě a smáli se svým prodělaným trapasům a zážitkům.

Za půl hodinky byli na místě a Steve obešel auto, aby Sylvii podržel dveře. Párty už byla v plném proudu. Někteří kamarádi byli zrovna venku na cigaretě a zbytek byl uvnitř a tancoval a pil za hlasité hudby. Pozdravili se s ostaními a vešli dovnitř. Sylvie se omluvila a rychle se vytratila nahoru do koupelny, aby si spravila make-up. Musela vypadat co nejlépe.

Když už byla se svým lookem spokojená, odhodila světřík a vydala se mezi ostatní. Udělala přitom náramné ántré při sestupu ze schodů. Všichni obdivovali její lesklé šaty a Steve na ni mohl oči nechat. Kdo ji ale zklamal byl Michael. Měl v ruce zrovna panáka a nevěnoval ji nejměnší pozornost. Když sešla ze schodů, šla přímo k němu.

"Ahoj," pronesla sebevědomě a hodila s vlasy. Michael se na ní podíval, jako kdyby ji viděl poprvé v životě. "Ehm.. Ahoj," řekl a prohlídl si jí. Nic na to ale neřekl a pokračoval "dáš si panáka?" zeptal se. Bylo vidět, že už tam nějakou chvilku popíjí. Sylvie kývla a šla za ním. V kuchyni jí nalil panáka vodky a přiťukl si s ní. "Tak nazdraví!" pronesl a kopl vodku do sebe jako by to byla voda. Sylvie si panáka chvíli prohlížela a pak ho do sebe obrátila. Následovalo zašklebení, které se pokusila schovat a pak se na Michaela usmála. Steve stál opodál a bavil se s kamarádem, celou scénu ale pozorně sledoval.

Asi po půl hodince už měl Michael v sobě dvalší dva panáky a znovu se podíval na Silvii, které si do té doby moc nevšímal a vítězoslavně se usmál. "Nechceš jít někam do soukromí?" zeptal se tichým hlasem. V Sylvii to začalo vřít. Nedala ale nic znát, jen lehce kývla. Vydali se tedy nahoru po schodech a zavřeli se v jendom z pokojů. Michael se posadil na postel a poklepal na místo vedle sebe. Sylvie se nedala dvakrát přemlouvat a posadila se vedle něj. To byla ta chvíle na kterou čekala.

Michael se na ni svůdně usmál "Nikdy jsem si nevšiml, jaká jsi kočka," řekl a ona doslova roztála. Michael ji chytl za bradu a přitáhl si ji k sobě k polibku. Sylvie se ochotně nechala. Po chvilce ji Michael začal osahávat a rozepínat zip na šatech. To už ale na Sylvii bylo moc a odtáhla se. "Co je?" osočil se na ni. "Já myslel, že to chceš. Celou dobu mě tady svlíkáš pohledem," doplnil. Sylvie sklopila hlavu. "Chci. Ale časem. Nechci se s tebou hned vyspat. Já tě mám ráda a líbíš se mi," zašeptala. Michael se rozesmál. "Ty jsi ale roztomilá. Ty si semnou chtěla chodit?" řekl posměšně. Sylvie měla stále svěšenou hlavu a hrála se s lemem krátkých šatů. Bylo jí do pláče.

"Já bych tě ale chtěl hned," řekl drsně a i přes její protesty ji svalil na postel a zalehl ji. "A taky tě dostanu," usmál se zlověstně. "Ne! Já nechci!" začala se Sylvie bránit, ale bylo to marné. Měl mnohem větší sílu než ona. Byla bezmocná. "Pust mě! Prosím!" stihla ještě zakřičet, než ji zadusil polibkem. Ruce jí pevně držel za hlavou a ona nemohla nic. Jen ležet a nechat se znásilnit.

V tom se však rozlétly dveře a v nich stál Steve. "Okamžitě ji pusť," zahřměl. "A to říká jako kdo?" vysmíval se mu Michael. "Tak bude to?" začal Steve znova. Michael pomalu vstal a podíval se na něj z vršku s výsměšným úsměvem. To ale Steva neodradilo. Dobře mířenou ranou ho trefil z boku do tváře a poté ho přišpendlil k zemi s rukou bolestivě za zády. "Přestaň být takovej nadutec a jdi si po svým," varoval ho Steve. "Dobře dobře, jenom už mě pusť," naříkal Michael. Steve ho tedy pustil a nechal jít. Michael vyběhl ze dveří.

Sylvie, která to celou dobu sledovala, zírala nevěřícně na Steva. Ten se na ni usmál a posadil se vedle ní na postel. "Jsi v pořádku?" zeptal se ustaraně. Sylvie jen kývla a sklopila hlavu. "Jsem tak pitomá. Jak jsem si mohla myslet, že by semnou Michael chodil," řekla tenkým hláskem. "Nejsi pitomá. Jen máš hrozný vkus na kluky," prohlásil Steve. "Pojď, za chvíli bude půlnoc," řekl nakonec a podal jí ruku, aby se postavila. Sylvie ji vděčně přijala.

Když došli dolů, po Michaelovi nebylo ani stopy. To ji uklidnilo a konečně se uvolnila. "Zatancujeme si?" chtěl vědět Steve. "Jdeme," usmála se na něj. Chvíli tančili jako cvoci a smáli se tanečním kreacím, co vymslel ten druhý a užívali si večer. Když v tom začala hrát pomalá hudba a Sylvie se zarazila. Steve jí však pokynul rukou a tak začali pomalu ploužit. V tom ji něco napadlo. "Vlastně jsem ti ani nepoděkovala," začala. Steve se na ni podíval. "Díky. Díky, že si mě zachránil. Nevím co bych dělala, kdyby jsi nepřišel," řekla. Steve se usmál a kývnul.

V tom někdo zakřičel "Za chvíli to bude!" Stevovi oči potemněly, Silvie si toho všimla a podívala se na něj. V tom jí to došlo. Musel je do pokoje sledovat. Jak by jinak věděl, kde jsou a co se tam děje. "10!", začalo odpočítávání a všichni se přidali. Jen Steve se Sylvií se dál pohupovali do rytmu. "9! 8!", oční kontakt. "7! 6!", Stevův smutný pohled "5! 4!", Sylvie se usmála "3! 2!", vzala Stevův obličej do dlaní. "1!" a políbila ho. "Šťastný nový rok!"